Pracovní prostředí na Linuxu: Skutečná volba se vytrácí

Nedávno jsem tady psal o tom, že hledám vhodné pracovní (desktopové) prostředí a že mám problém si vybrat. Dostal jsem pár tipů, vše jsem testoval a zkoušel a zklamaně musím oznámit, že jsem pořád stejně nespokojený. To chci fakt tak moc?

Spojler: Zůstávám, resp. vracím se k Xfce (mezitím jsem instaloval různé systémy a desktopy).

Ubuntu Gnome Edition

Sliboval jsem si od toho hodně a vydržel jsem to dlouho. Jsem jednoznačně „deb“ typ, sice snesu rpm v Mageia, ale jiné systémy prostě nedávám. Proto jsem byl rád, že existuje trochu jinačí Ubuntu. Gnome se mi líbí, ale ani po několika týdnech jsem nebyl schopen najít a definovat v tom prostředí své pracovní workflow. Pochopil jsem, myslím, v čem spočívá novátorství desktopu, ale skutečně nemohu existovat bez systraye, kde mám drtivou většinu používaných programů, namátkou:

  • Dropbox a ownCloud,
  • KeepassX,
  • komunikátory (třeba Pidgin, Skype, občas Google Hangout nebo nějaký VoIP klient),
  • několik sešitů Zimu (kolem pěti),
  • hudební přehrávač a zvukový mixer,
  • schránku a ještě další programy.

Nepochopil jsem, jak je to v Gnome myšleno a chabá náhražka v podobě taskbaru, který většinu času zavazí a v potřebné chvíli nezobrazuje, co je potřeba, mě trvale štvala. Byl jsem ochoten po více než deseti letech upravit své návyky pro práci s plochami, ale jejich pomalá a nepřehledná správa mě utvrdila v tom, že tohle prostě není pro mě. Ale bylo mi to trochu líto.

Fedora WS

Od instalace mě odradily mě dvě až tři věci:

  • instalátor vyžadoval speciální oddíl pro /boot; nebyl k dispozici, takže smůla,
  • podle recenzí a obrázků bylo Gnome úplně stejné jako v Ubuntu Gnome Edition,
  • je to na mě myslím moc divoké distro a to RPM tomu taky nepřidá.

Takže Fedoru jsem opět ani nezkusil, sorry do Brna, nic osobního. 🙂

KDE…

…v openSUSE 13.2

Nainstaloval jsem na pracovním notebooku z roku 2009, nepotěšil mě design, přišel mi nějaký zastaralý. Systém mi není sympatický, všechno bylo strašně pomalé a těžkopádné, ale na vině byl určitě starý thinkpad. Objektivně řečeno vše fungovalo a nenarazil jsem na nic, co by mi bránilo systém používat. Ale sympatie žádné.

…v Mageia 4.1

Nakonec jsem zkusil svou klasiku, stále točím nějaké Ubuntu, Debian a Mandrivu/Mageiu. Má myslím stále docela povedené KDE, ale právě to mě utvrdilo v tom, že je hrůzná věc. Před pěti šesti lety jsem KDE ještě chválil a považoval za moderní desktop. Ale teď jsem byl fakt zděšený tím, kam se to dostalo. Tisíce pseudodůležitých voleb, rozsáhlé dialogy samoúčelných nastavení, které tam jsou jenom proto, aby šly nastavit, ohromný nafouklý bazmek, který se projevuje hlavně tím, že mu nestačí zdroje a neumí nastavit zvukovou kartu.

Z toho pekla jsem utekl po 14 dnech sebezaříkání. Použil jsem Korganizer a nastavil všech svých základních osm e-mailových účtů. Abych po dvou dnech mohl vůbec pracovat, nainstaloval jsem Thunderbird. Zkusil jsem vytvořit dokument v Calligra Words, abych zjistil, že to nemá pořádný správce stylů a neumí to správně uložit ODT.

mageia-centrum

Celou dobu drnčel harddisk. Já vím, že ten Nepomuk jde vypnout, před koncem zkušební doby jsem to udělal, ale… může mi někdo říct, k čemu to je? Před šesti lety tomu říkali sémantický desktop… to je takový problém nějak kulturně indexovat obsah disku a pak ten kontext na správných místech zobrazovat? Locate to umí třicet let…

To se fakt nedá

Před smazáním openSUSE jsem zkusil nahodit MATE, to jsem si zas připadal jak před deseti lety. Takže v Mageii mám klasické Xfce a na noťas jsem dneska dal Xubuntu 14.10. A hned vidím pár novinek v Xfce… není to žádná olympiáda, ale je to pro mě pořád nejefektivnější.

Spokojený nejsem, ale aspoň mě to nebrzdí. Neumí to sémanticky zobrazovat data, ale disk je potichu. Hraje všechno, co má, disky se vypalují, software nepadá a na obrazovce vidím to, co potřebuju. Takže díky, Xfce.

13 komentářů u „Pracovní prostředí na Linuxu: Skutečná volba se vytrácí“

  1. Coz o to, alternativy jsou. Jsou tu manazeri jako awesome (vcelku zajimavy a ma panel), i3, pekwm (to pouzivam ja), ted je tu i weston kterej sem zkousel chvili pouzivat… Ale pokud se clovek omezi na to ze chce ucelene kompletni prostredi, tak tu sou jen tri/ctyri – KDE, Gnome, XFCE a mozna LXDE. Okenich manazeru a zpusobu prace je mnoho, ucelenych suite je par, to chce moc casu a moc prace to si muzou dovolit jen velke tymy. A kdyz jsme u tech pokroku, co KDE5? 😉

    • pekwm jsem používal v roce 2003. To je minulost, nechci ani žádné *boxy (openbox). Těch ucelených prostředí je víc, ale chybí tomu koule. KDE asi nechci příštích x let vidět…

  2. Osobně bych i přes tvou averzi k rpm doporučil fedoru. Měl jsem jí dlouhá léta společně s KDE a přišla mi nejvymazlenější z rpm dister a na KDE nedám dopustit. Pokud jde o /boot, tak to chtělo asi kvůli uefi. Pokud ale uefi nemáš, určitě to separátní boot nevyžaduje.

  3. Nedokázal jsem to obejít a ten disk nešlo dělit za pochodu. Uvidím za rok, tohle distro mi fakt nesedí, zkusit ho chci, ale jen proto, abych věděl, jak funguje.

  4. Přečetl jsem si jak minulý tak i tento článek a nějak mi chybí seznam vlastností, které bys od prostředí potřeboval. XFCE s vylepšeními, to je dosti obecný požadavek.

    Já jsem v minulosti používal různá prostředí KDE, GNOME (obojí několik let), aktuálně používám několik let XFCE a to je pro mě přesně to ono. Že to vypadá zastarale se mi vlastně i líbí (navíc je to jen otázka zvoleného tématu). Proč ne _dnešní_ GNOME a _dnešní_ KDE, to by bylo spíše na flame než na rozumnou diskusi (k oběma prostředím mám své konkrétní poznámky, které by leckomu mohly připadat iracionální).

    Takže já jsem spokojený s XFCE, Debian Jessie se pomalu stabilizuje, tedy mi nějaký ten rok vydrží.

  5. Plochy, dvě lišty, GTK3 nativní, to byly moje požadavky po tom, co jsem viděl GNOME3. Klasicky jsem se na nějakou dobu vrátil do XFce, ale cca před dvěmi lety jsem vyzkoušel Cinnamon a už jsem od něj neodešel. Nároky na paměť jsou stejné, jako v GNOME3, ale logika fungování je GNOME2 (takže i MATE, ale to mi nesedlo). BTW: Distribuce Fedora 21 WS (rpm je o dost promyšenější formát, než deb).

  6. Dovolím si podělit se s mou zkušeností. Také jsem si hrával s nastavením desktopu a hledal, než jsem se naučil skromnosti. Pro mne je neproduktivnější vystačit si s tím, co zrovna mám. Zejména při přeinstalaci ocením, když jsem co nejméně závislý na různých vychytávkách.
    Na osobním počítači používám Ubuntu studio, kde je Xfce a v práci mám Red Hat s GNOME 2.
    Jen přehodím panel nahoru a nejpoužívanější aplikace hodím do levého bočního panelu, který si nechám skrývat. Většinou používám Alt+F2 nebo Alt+F3 pro nalezení aplikace.

    • To moje hledání začalo proto, že mi prostě některé věci chybí k vyšší produktivitě. Třeba spouštění aplikací v Xfce pomocí vyhledávání (na disku, ne jen v menu), snadné vytváření vlastních nabídek (do spouštěče nelze přetahovat) a pár dalších „blbostí“. Ještěže se objevil ten Whisker. Teď jsem se díval na Xfce v Xubuntu 14.10 a pár pěkných novinek tam je, takže zůstávám na svém.

  7. Ad Gnome Ubuntu Edition: Po nějaké době jsem oprášil nový počítač, kde mám právě Gnome Ubuntu a snažím se tu věc používat.

    Taskbar se dá zapnout a stejně tak je je možné zapnout seznam ploch. Viz obrázek Je to ale dobře schované v nástroji Gnome Tweak Tool (doporučuju, umí to spoustu věcí).

    Nehorázně mne teď ale rozčiluje ořezané nastavení češtiny, defaultně se přepíná Win+Space (jako na Windows 9). Xorg sice umí přepínání pomocí Caps Lock, ale v GNOME 3 to není možné lehce nastavit a budu muset vypreparovat nějaké staré nastavovadlo.

    • Já vím, že se dá zapnout. Nedá se ale používat, zkoušel jsem to docela dlouho. Je to tupý černý pásek, nic neumí a zavazí. Stejně tak nepoužitelný je seznam ploch, i když ten vlastně nepotřebuju (spíš mi moc neseděla celková práce s plochami). Stále ale nechápu, kde se objevují ikony aplikací ze systraye.. třeba keepassx nebo dropbox apod.

  8. A co byste doporucili me za okenni manager? Dlouha leta jsem ustrnul na WindowMakeru a hledam jeho nahradu, a nejak nejsem spokonej s nicim.
    Pozadavky jsou: maly, rychly, konfigurovatelny (chci/nechci dokinu,chci/nechci kontextove menu), podpora vicemonitoroveho zobrazeni, zadne listy (nebo aspon moznost je vypnout), autostart aplikaci, ale zejmena moznost automatickeho odhlaseni po ukonceni aplikace, proste pro Vas asi pravek, ale proste jednoduchy, ucelny a funkcni.
    Diky

  9. Zkousel jsem kde co, vcetne XFCE, KDE a Gnome. Prestalo me to bavit a zustal jsem u Ubuntu s Unity. Funguje to, nemusim se s nicim rypat, rychle hledani pres Winkey funguje jak ma. Aplikace spolupracuji, na pozadi mi nebezi zadne indexacni sluzby. Naprosta spokojenost. Hlavne to rychle hledani pres Winkey je navykove.

    • Já furt nevím s tím Unity… zatím zůstávám na Xfce, trochu ožilo, takže vlastně vše ok.

Komentáře nejsou povoleny.